První část - úvod

12.11.2009 19:41

 

 Úvod

 

Většinu svého dosavadního života jsem prožila v pocitu oddělenosti. Vyzkoušela jsem většinu dostupných a v naší společnosti používaných strategií, jak tento bolestný stav vytěsnit ze svého vědomí. Díky velké milosti a moudrosti Bytí, mohu nyní zažívat stále častěji vnitřní klid a prožitek sebe sama jako neoddělitelné součásti Celku. Inspirací na cestě bylo a stále je tolik, že není možné (a ani to není cílem této práce) je zde všechny obsáhnout. CranioSacrální Biodynamika patří mezi ty, které mě zasáhly nejvíce. Jsem vděčná, že může mou prací být to, že se obracím ke zdroji Bytí uvnitř sebe, že mohu při své práci být ve stavu vnitřního klidu a právě tím prospívám druhému člověku.

CranioSacrální Biodynamika (zkratka CSB) je z mého pohledu úžasný pomocník na cestě ke svobodnějšímu pobývání zde ve světě. Naše pravé Já je nám bohužel většinou v každodenním životě skryto. Jsme ztotožněni se svou myslí, která nás konfrontuje s množstvím myšlenek obracejících se k minulým událostem, nebo naopak řešících naši budoucnost. Tento mentální šum většinou vede k automatickým reakcím, stereotypnímu jednání a neúčinným vzorcům, které se projevují i v našem těle jako historie naší bytosti. CSB nás obrací k prožívání přítomnosti skrze naše tělo, což je náš úžasný nástroj v tomto světě. Díky orientaci na přítomný okamžik prožívaný v těle, se kterým se v rámci CSB spojujeme, prostřednictvím práce s pociťovaným vjemem (Gendlin, 1978), můžeme nechat na okamžik umlknout náš vnitřní hluk. To je, podle mého názoru, velmi léčivé pro celou naší bytost. 

 

Přítomný okamžik

Přítomnost je taková jaká je. Pozorujte, jak ji vaše mysl ustavičně klasifikuje a posuzuje, a tím způsobuje bolest a utrpení. Nezaujatým pozorováním své mysli se distancujete od jejích rezistenčních mechanismů a dovolujete přítomnému okamžiku existovat. To vás osvobozuje od vnějších vlivů a dává vám opravdový vnitřní klid. Sledujte, co se děje, a jednejte, když je to nutné nebo možné. Přijměte přítomný okamžik – a pak jednejte. Přijímejte přítomný okamžik, jako byste si jej zvolili. Nebraňte se mu. Učiňte z něj svého spojence, nikoliv svého nepřítele. Tím změníte celý svůj život. „ (E. Tolle, 1999) 

Tuto zkušenost popisuje i D. Goleman (2001) a označuje ji jako „proud“ (angl. Flow). Velmi systematicky popisuje prvky, které jsou pro stav bytí v proudu příznačné: „...(a) splynutí činnosti a vědomí v trvalé koncentraci na prováděný úkol, (b) soustředění pozornosti čistě na účast bez ohledu na výsledek, (c)zapomínání na sebe sama se zvýšeným uvědomováním si příslušné činnosti, (d) dovednosti adekvátní požadavkům prostředí a (e) jasnost ohledně situačních stimulů a vhodné reakce...“

Goleman uvádí i výzkum z roku 1973 (Hartmann), ve kterém se Hartman zabýval reakcemi mozkové kůry. Zjistil, že při soustředěné činnosti, která je analogická stavu „bytí v proudu“ je excitovaná oblast mozkové kůry jasně ohraničena a je obklopená oblastmi, které vykazují útlum. Když dochází k rozostření hranice mezi excitací a útlumem a zapínají se (excitují) i další oblasti, které s danou činností nesouvisí, pak se tento stav subjektivně projevuje jako snížení bdělosti a rozostření koncentrace. Tento stav podle Hartmanna nastává při únavě, ale i při úzkosti. V takové situaci nervový systém již nevykazuje takovou přesnost a pružnost změny aktivace mozkové kůry. Dovedeme si tedy představit, jak bude fyziologicky fungovat mozková kůra člověka, který je ve stavu chonické úzkosti, což není bohužel tak neobvyklé.

Stav přítomnosti bych popsala jako otevřenost, zakotvení a spočinutí v tom, co je. Úlevné zmizení obav, strachů, plánů a hodnocení. Ztiší se mentální šum. Zmlkne ta bytost, která neustále posuzuje a hodnotí situace a události a zaujímá k nim pozitivní nebo negativní stanovisko. Rozprostře se prosté otevření se, tichost, jemnost, prostor... Celá bytost se zakotví ve Zdroji. Vnímám to jako rozšíření vnitřního prostoru a bezvýhradné přijetí toho co je, což je velmi úlevný okamžik. Když pracuji v netrálu s klientem, mohu vnímat jak koncepty poodstoupí a já mohu opravdu naslouchat systému klienta. Pomáhá mi představa, že se nechám překvapit tím, co přijde. Je to velmi přijímající postoj naslouchání. Tento stav otevřenosti k okamžiku je pro mě velmi významný a naplňuje mne klidem a důvěrou. Je to stav, kdy mizí pocity oddělenosti a člověk je součástí proudu dění.

Když mohu během dne obnovovat své spojení s vnitřním tělem a mohu mít prostor pro zklidnění a ztišení, mé reakce jsou mnohem vyrovnanější a mé jednání vychází více ze středu mé bytosti. Je to posilující stav, kdy vnímám svou cenu a cítím sebedůvěru. Cítím, že taková, jaká jsem, nyní jsem úplná a že mám vše a umím vše, co nyní potřebuji. Má bytost je cenná sama o sobě a je dokonalým projevem nekonečného Bytí. Jako taková zde má svůj úkol, své povolání v nejvnitřnějším smyslu tohoto slova.

Ve spojení s přítomností vnímám šíři mentálního prostoru, ve kterém se prociťuji. Když jsem spojena s přítomným okamžikem mohu vnímat široký prostor.

Když mou mysl začne ovládat emoční tělo a já na to mám nějaký náhled, pak můžu vnímat, jak se můj mentální prostor zužuje. Mysl pak ztrácí odstup a možnost vnímat celek. Většinou se to, ale bohužel děje bez našeho náhledu a my pak jednáme právě z této zúžené perspektivy. To se projevuje i na fyzické rovině stažením a chronickým svalovým napětím.

Právě CSB mě naučila možnosti, jak být v kontaktu se širokým prostorem, a jak přínosné může být mentálně zúžený prostor zvnitřku rozšířit. To mi přináší možnost odstupu a vidění událostí v širším pohledu.

 

 Pojetí Zdraví v CSB

 Podle CSB je náš dokonalý celistvý systém vytvářen na základě prvotní matrice Zdraví, která je nám v každém okamžiku našeho života stále dostupná. Biodynamická práce se orientuje právě k matrici Zdraví v systému. Terapeut není tedy tím, kdo léčí. Je tím, kdo podporuje vlastní léčivé síly systému člověka. Proto se neobrací k jednotlivým symptomům klienta, ale k celistvosti a ke Zdraví. Zdraví je principem, který je nám po celý život dostupný, pakliže mu dáme prostor a pozornost. 

Základní prioritou každého, kdo se zabývá léčením, je nalézt zdraví člověka. Nemoc dokáže nalézt kdokoliv. (Dr. A. Still)