Čtvrtá část - Zakotvení v těle

12.11.2009 20:36

Zakotvení v těle

 

Ráda bych ve stručnosti popsala techniky, které mi při usazení v těle pomáhají.

 

Pociťovaný vjem

Velkou pomocí pro vnímání přítomnosti je ukotvení v těle. V této oblasti udělal zásadní počin Eugen T. Gendlin (1978), který na základě své psychoterapeutické praxe vyvinul terapeutický směr zvaný focusing. Svým pozorováním zjistil, že práce která je ukotvená v tělesném prožívání přináší velké změny v terapeutickém procesu. Tedy jednoduše řečeno, klientům prostě opravdu pomáhá.

Nazývám tento proces focusingem. Je to děj, ve kterém zaměříte pozornost na určitý druh svého tělesného uvědomnění. Toto uvědomění nazývám pociťovaným smyslem (vjemem). (v orig. felt sense) (E.T. Gendlin: Focusing ; 1978).

Pociťovaný vjem v tom smyslu je vnitřní tělesný pocit, který zprvu může být značně nejasný a mlhavý. Je to fyzický vjem, kterým navazujeme kontakt s naším tělem.

V CSB používáme práci s pociťovaným vjemem na začátku ošetření, protože je výborná

pro usazení klienta v těle. Zároveň s tím se klient orientuje i k přítomnosti. Pociťovaný vjem je to, co se děje právě nyní. Není to něco, co se dělo, nebo bude dít. Děje se to právě teď.

Často se stává, že tento způsob vnímání je pro klienta úplně nový a těžko pochopitelný. Už v této fázi ošetření pracuji ve stavu neutrálu a vnímám společné vztahové pole. Dobrou zkušenost mám s tím, že nabídnu nějaký konkrétní příklad: „Vnímáš to jako teplo? Nebo jako proudění? Je to nějaký tlak? Nebo prázdný prostor?“ Tím se klient zorientuje v tom, co po něm vlastně chci.

Na jakou úroveň jeho vnímání se vlastně ptám. Jinak se může jeho zaměření pohybovat spíše v rovině myšlenek, nebo emocí. Ty mohou být také cenné, ale je žádoucí je ukotvit v tělesném prožívání. „Jak se cítíš v těle, když jsi v kontaktu s pocitem zlosti? Kde to cítíš? Jak ti to tvé tělo dává vědět?“

 

Pociťovaný vjem v CSB používáme pro orientaci k vnitřním zdrojům, nebo k ukotvení vnějších zdrojů v těle. Neznamená to, že přehlížíme to nepříjemné. Když vyvstanou nepříjemné pocity, zaznamenáme je a můžeme je prozkoumávat do té doby, kdy je to pro klienta ještě snesitelné. Pak můžeme opět obrátit pozornost k vjemům, které klient vnímá jako příjemné (tedy k místu zdroje). To souvisí s celkovým pohledem CSB. Orientujeme se ke Zdraví a k celistvosti. Tedy pozornost zaměřujeme tam, kde je klientovi dobře. Dobře procítěný zdroj nás vede vnitřním procesem ke Zdraví. I pro klienta může být přínosné sledovat, jak se pociťované vjemy mění. Může to přispět i k prožitku částečného odstupu od pociťovaného problému. Protože tento způsob práce může být pro klienta někdy až ohrožující, je potřeba počínat si opravdu citlivě a v žádném případě nevytvářet tlak.

Stalo se mi, že pro jednu klientku bylo úvodní usazování v těle vyloženě stresující a přicházela s tím, že si předem snažila připravit to příjemné, co v těle cítí. Ale většinou se jí to nedařilo. Zjistily jsme, že velkým zdrojem pro ni bylo to, že si mohla prostě jen lehnout na lehátko a uvolnit se. Pak se vždy přece jen něco příjemného objevilo.

 

Často bývá bohužel těžší najít místo, kde se člověk cítí dobře. Většinou své tělo začínáme vnímat až ve chvíli, kdy se hlásí nějaké nepohodlí či bolest. CSB je z tohoto pohledu radikální

 

v tom, že se záměrně obrací k místům pohodlí, k místům která nás posilují, tedy ke zdrojům.

 

Vnitřní tělo

I E. Tolle (2006) doporučuje vnímání vnitřního těla jako způsob, který pomáhá zůstat

v přítomnosti. Navrhuje zkoumání našeho vnitřního těla jako prostředek k ukotvení. Doporučuje vnímání vnitřního energetického pole těla, protože to je právě to, co pramení v Bytí jako takovém. Toto vnitřní tělo je tím, co leží mezi naší hmotnou formou a naší podstatou, tedy jakási spojnice, most, propojení. Když obracíme svou pozornost k vnímání vnitřního energetického pole můžeme vnímat jeho propojení, vnímáme impulsy, které přicházejí z hlubších úrovní Bytí. Prosté soustředění na pocitované vjemy nám pomáhá nenechat se strhnout vírem mysli k jejím mocným hrám. Jakmile se to už stane a naše mysl nás začne ovládat, pak je dobré se zpřítomnit právě návratem k pociťování vnitřního těla. Náš vnitřní prostor je autentický a je teď a tady. Ukotvuje nás v přítomnosti.

 

 

Práce s myslí

Při své praxi CSB vnímám jako podstatné posilovat možnost soustředění, protože bdělost a koncentrace je základním kamenem neutrálu. Kromě vnímání těla, např. prací s pociťovaným vjemem, nebo při cvičení tchai-ti-chuan, považuji za podstatné praktikovat meditaci, zejména v období, kdy nemám tolik příležitostí pracovat s CSB.

Souběžně s tréninkem CSB jsem začala praktikovat meditaci šamatha-vipašjaná (Čhodron, P.; 2004). Šamatha-vipašjaná je meditace v sedě, při které vnímám své tělo a soustředím se na dech. Další částí této praxe je pozorování mysli. Po čase soustředění přijde okamžik, kdy se mysl vrátí ke svému mentálnímu šumu, začnou vyvstávat myšlenky. Pakliže si uvědomím, že moji mysl strhl vír myšlení, označím činnost mysli jako myšlení a vracím se k dechu. Pema Čhodron doporučuje věnovat si jemnost a soucítění, namísto kritiky a odsouzení, k čemuž nemíváme daleko.

 

Mingyur Rinpočhe (2008) popisuje také způsob vnitřní práce s emocemi. Ať už se jedná o emoci pozitivní nebo negativní je dobré dát si prostor pro pozorování stavu. Nesnažíme se od emoce hned utéct, i když je třeba nepříjemná. Je-li to možné, snažíme se emoční stav oddělit od jeho zdroje a soustředit se spíš na emoci jako takovou. Emoce se pak začne měnit a my zjistíme, že je to jen další z pohybů naší mysli. Ztrácí svou sílu i pevnost, kterou jsme ji na počátku přisuzovali.

 

Závěr

Při práci terapeuta Craniosacrální Biodynamiky mívám pocit, že moje životní kroky, i když se mi třeba zdály být bezvýznamné a nesmyslné, měly smysl, v tom, že mě vedly právě k této práci. Když jsem absolvovala studium fyzioterapie, bylo pro mě zarážející, že jsme vůbec nebyli vedeni k žádné formě sebeprociťování, vnímání našeho vlastního těla a práci s ním. Potom není divu, že jsme nebyli schopní vést tímto směrem ani své klienty. Ale to jsme pořád v kontaktu s podivným rozdělením lidské bytosti na tělo a duši (opatrněji označovanou spíše jako psychiku). A ze svého současného pohledu mohu říci, že to bylo to co mi v té práci chybělo.

 

Prožívání přítomného okamžiku vnímám ve vzpomínkách zprvu jako jednotlivé střípky zkušenosti, kdy jsem cítila, že nyní je, to co je, v pořádku. Jako kdybych se vynořila odněkud, kde mi nebylo úplně dobře, i když jsem si to vlastně neuvědomovala. Mám pocit, že CSB mi dává konkrétní možnost, jak se zpřítomňovat, jak pracovat se situací, která nastává a řešit problémy které vyplouvají odněkud z minula. Vnímám zcela jasně, jak se léčí má vlastní mentální omezení, jak se mění mé tělo a jak mohu pracovat se šíří mého mentálního prostoru. Můj proces s CSB mi přinesl do života větší svobodu a zároveň větší pocit zodpovědnosti, za to jak se svým životem nakládám. Díky za to.

 

V hloubi své bytosti cítím obrovský potenciál této metody jednak pro mne samotnou, a jednak pro ty, které může CSB podpořit v procesu uzdravování těla i duše, v procesu sjednocování a ve svobodném prožívání přítomnosti. Mým přáním je, aby tato metoda byla prospěšná i ostatním bytostem, které se s ní setkají.

 

Seznam literatury

 

Pema. Čhodron: Začni tam kde jsi, 2004, Šťastní lidé

Eugen T. Gendlin: Focusing, 2003, Portál

Daniel Goleman : Meditujcí mysl, 2001, Triton

Stanislav Grof : Holotropní vědomí, 1999, Perla

Lao – c´: Tao te ťing, 1997, DharmaGaia

Alexander Lowen : Bioenergetika, 1992, Portál

Yongey Mingyur Rinpočhe: Radost ze života, 2008, DharmaGaia

Charles Ridley: Stillness, 2006, North Atlantic Books

Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku, 1999, Pragma

 

Tuto práci jsem zpracovala s použitím skript Profesionálního tréninku Craniosacrální biodynamiky (seminář 1 – 8) Abhy Sajwel a Gabriely Ouřecké.